Historie školy

130 let školy 28.10.1877 - 28.10.2007

O významu vzdělání pro občany Podolí svědčí také i ta skutečnost, že byly k různým výročím vydány již dvě samostatné brožury, které velmi podrobně zachycují historii mateřské a základní školy. Bylo to u příležitosti 70. a 100. výročí postavení školy.

Proto si tento příspěvek klade za úkol pouze stručné shrnutí základních informaci a významných událostí tak, aby mohly být na historickém pozadí doplněny údaje o vývoji školy za poslední léta.

Do doby než byla zřízena škola v Podolí navštěvovaly děti farní školu ve Šlapanicích. Obec sice žádala kapitulu sv. Petra o vlastní školu, ale jako mnoho dalších byla odmítnuta. Proto se obecní úřad rozhodl řešit problém vlastními silami a v roce 1794 byla zřízena jednotřídní filiální škola v domech č. 126 a 144 (dnes rodinné domky občanů Vaculy, Staňka a Koutného). Podmínky byly velmi skromné.
Jedna místnost sloužila pro výuku, zbytek stavení jako obydlí pro učitele a malé hospodářství. Školní docházka v té době nebyla povinná a tak bylo možné v zimních měsících nalézt děti v přeplněné třídě a po zbytek roku při polních pracích. Prvním učitelem byl František Kalina narozený roku 1758 v Bystré v Čechách. Plat učitele tvořil příspěvek od rodičů, ze školního fondu a část dostával v naturáliích. Když se v roce 1815 měla kapitula podílet na naturáliích pro učitele oznámila: “ze škola tam nebyla se souhlasem vrchnosti zřízena, nýbrž jen pro pohodlí obce, a že obec ustanovuje učitele bez intervence vrchnosti - takže obec je patronem, jenž má dáti příspěvek".

V domcích na pravé straně snímku probíhalo první vyučování

Po zavedeni povinné školní docházky se počet žáků neustále zvyšoval a bylo proto nutné uvažovat o postavení nové školy. V roce 1877 měla obec 135 domů, více než 800 obyvatel a počet žáků vzrostl na 114.

Obecni úřad reagoval velmi rychle a na pozemku s části odkoupeného panského lihovaru postavil v době od 25. června do 11. října 1877 novou jednopatrovou budovu školy se dvěma třídami, dvěma byty a místností pro knihovnu. Prostředky na realizaci této stavby získala obec odprodejem pozemků, domků staré školy, z darů a pronájmem obecní honitby. Největší část nákladů, více než 58 %, však zaplatili formou dani obyvatelé obce.

Dne 28. října 1877 byla budova školy slavnostně vysvěcena a předána do užíváni. Podle dobových záznamů to byla největší slavnost v historii obce. Velký průvod školních dětí, představitelů obce a dospělých se vydal do Bedřichovic, kde se setkal s farním duchovenstvem ze Šlapanic a vrátil se zpět do Podolí, kde cestou k zámku přibral další účastníky. Byli to i učitelé a knězi z okolí. Před zámkem se k průvodu přidal kanovník a člen zemské školní rady Dr. František Zeibert, který školu vysvětli. Před školou byl přečten pamětní spis, podepsán duchovními, okresním dozorcem nad školami a některými významnými hosty. Tento spis byl uložen v průčelí budovy a zazděn mramorovou deskou s nápisem: “Národní škola".

V létech 1822 až 1868 byla ve škole vedena kniha cti, nazývaná také “zlatá kniha", do které byli zapisováni žáci, kteří si zasloužili veřejnou pochvalu. Pod textem záznamu: “Následugicy sskolacy zaslaužily, skrze gegich pilnost, mravy a dobré chování do knihy cti zaznamenané býti a syče:..." následoval seznam žáků. Po roce 1869, kdy byl kněžský dozor nad školami nahrazen politickým, bylo odměňování pilných žáků zrušeno. Ve školní kronice je také zaznamenáno mnoho případů, kdy byli rodiče potrestáni pokutou nebo vězením za nedbalou docházku svých dětí do školy.

Na přelomu století dochází k významnému rozvoji obce. Roste počet nových domů, obyvatel a tím i dětí. V roce 1899 vzrostl počet žáků na 191 a proto bylo nutné přistoupit k rozšíření školy. Potřebné prostory byly získány přístavbou jednopatrového jižního křídla, ve kterém byly zřízeny další dvě třídy. V dubnu 1899 bylo zahájeno vyučování ve třech třídách a od roku 1912 byla otevřena i čtvrtá třída. Do roku 1916 se počet žáků zvýšil na 268 a tehdy bylo dosaženo nejvyššího stavu v historii školy.

První světová válka ve svých neblahých důsledcích také citelně zasáhla výuku v podolské škole. Učitelé Alois Vašíček, Karel Hofman a Jan Sklenář byli povoláni k nástupu vojenské služby a tak další výuka ve škole byla možná jen za cenu provizorních řešení, která spočívala ve výpomoci náhradních učitelů, jejichž počet nikdy nedosáhl potřebného stavu.

Obrat nastal až po skončení války a s počátkem budování československého státu. Byly přijaty zákony podporující školství a vrátili se zkušení pedagogové, řídící učitel Vašíček, učitelé Hofman a Sklenář. Dalším pozitivním rysem doby byla výrazná změna v myšlení lidí, kteří toužili zajistit dětem vyšší vzdělání. Tento trend se projevoval přechodem dětí 6. ročníků do tehdejších měšťanských škol ve Šlapanicích a Brně. Absolvování těchto škol nebylo povinné.

Další velkou zkoušku přinesla druhá světová válka. Po krátké době svobody a velkých ideálů vstoupila ideologie hákového kříže také do školy. Byla přijata řada velmi přísných nařízení, která revidovala dosavadní koncepci školství. Germanizace národa jako cílový stav, měla být například zajištěna odstraněním českých státních symbolů z učebnic, vyřazením ideologicky nevhodných knih ze školní knihovny, každoroční oslavou narozenin Adolfa Hitlera, přepracováním učebnic pro výuku historie, vyřazením všeho co připomínalo organizaci Sokol, omezením výuky českého jazyka a rozšířením počtu hodin němčiny jako povinného jazyka... Jednou z mnoha dalších povinností školy bylo zajišťování sběru. Proto mezi chmurnými řádky zápisu ve školní kronice z roku 1942 můžeme několik odstavců pod popisem oslavy narozenin Vůdce a říšského kancléře číst záznam “..žactvo sebralo 12.099 chroustů, nejvíce J. Válek 1231 a VI. Irainová 1125..."

V souvislosti s vývojem na frontě po roce 1943 dochází sice k jistému útlumu výše uvedených snah, ale škola začíná pociťovat bezprostřední přítomnost okupačních vojsk, která obsadila přízemí budovy. Jednalo se o část posádky z brněnského letiště, která zabrala jednu místnost pro skladiště zbraní a druhou jako služební místnost. Proto musela být výuka přesunuta do dvou tříd v prvním patře.

Dětské představení ve prospěch sirotků obce, konané v Podolí dne 10. a 17. prosince 1916

Od ledna 1944 byly dětem zadávány pouze úkoly. Po odchodu vojáků letecké posádky obsadili v březnu celou školu zákopníci, kteří budovali protitankové zákopy a zátarasy. V té době sloužila ke styku žáků se svými učiteli místní fara. Po osvobozeni Podolí 25. dubna 1945 byla budova školy ještě skoro dva měsíce obsazena Rudou armádou a rumunským vojskem. Po vyčištění školy bylo 28. května 1945 ve slavnostně vyzdobené budově opět zahájeno vyučování.

Po těžkých válečných létech si celý národ oddechl a spolu s ním především učitelé, kteří se vždy stávají první obětí ideologického nátlaku. Nový školní rok zahajuje dosavadní učitelský sbor, který využívá možnosti navázat na tradiční vysokou úroveň předválečného školství. Pro zahájení výuky jsou využívány dřívější učebnice, ale poměrně rychle jsou nahrazovány nově vydávanými učebními materiály.

Před prázdninami v roce 1947 byl ustanoven výbor pro přípravu oslav 70. výročí postavení školy, které se uskutečnily 30. a 31.8.1947 pod heslem "Chceme proměnit lásku v čin!" U příležitosti této akce byla vydána brožura zachycující historii obce a místní školy. Velkolepá slavnost hojně navštívená podolskými rodáky znamenala také značný finanční přínos, který

byl použit pro opravy interiéru školy a pro nákup učebních pomůcek.

Přichází rok 1948. Pro podolskou školu je stejně dramatický jako pro celý stát. Místním akčním výborem NF byli odvoláni někteří pracovníci školy, mezi nimi také Jan Sklenář, řídící učitel v. v., důvěrník okresní péče o mládež a člen výboru rodičovského sdružení. Byl odvolán “...poněvadž neskýtal záruku, že by svou funkci vykonával v duchu lidové demokracie a jeho poměr k dělnické třídě a jejímu předvoji Komunistické straně byl naprosto záporný, odešel strážce starého řádu."

Je to smutné, ale do školy opět vstupuje ideologie. Proto je možné ve školní kronice již v prosinci přečíst zápis: “...69. narozenin generalissima J. V. Stalina vzpomenuto v každé třídě proslovem vhodným věku žáků." A v lednu následujícího roku: “...vzpomenuto bylo života a díla V. l. Lenina, prvního bojovníka za práva pracujícího lidu, na společném shromáždění žactva."

Myšlenku vychovat nového socialistického člověka přinesl školský zákon, který vstoupil v platnost 1.9.1948. K další podstatné změně dochází od roku 1976 zavedením nové školské výchovně vzdělávací soustavy. “Od toho dne je posláním základní školy poskytnout v rámci školní docházky základy všeobecného polytechnického vzdělání, zabezpečit rozumovou, světonázorovou, ideově politickou výchovu, výchovu k socialistickému vlastenectví a proletářskému internacionalismu..."

Mění se učební plán, škola je postupně vybavována potřebným technickým zařízením tak, aby mohla výuka odpovídat stoupajícím nárokům a učitelský sbor dává žákům dobré základy pro další vzdělání. Součástí výchovy však byly i další aktivity “...ke zvýšení účinnosti politicko vý-chovného působení na žáky přispívají i besedy na škole s účastníky odboje 2. světové války, příslušníky Veřejné bezpečnosti, Lidových milicí, politickými pracovníky a občany Sovětského svazu..."

Nikdy nebylo snadné jít za vzděláním. Je však ještě těžší být učitelem a přinášet žákům vzdělání po těchto trnitých stezkách. Přejme tedy pedagogům takovou dobu, která umožní, aby naplnili svoje poslání bez dalších omezujících podmínek.

Tichým svědkem těchto událostí byla budova školy. Po léta své existence se těšila přízni radních, kteří si velmi dobře uvědomovali svůj podíl zodpovědnosti při vzdělávání a výchově mladé generace.

Bohužel však přicházela období, kdy obecní pokladna měla svá hubená léta a potřebné investice bylo nutné odkládat na pozdější dobu. Aby budova alespoň částečně vyhovovala zvyšujícím se požadavkům na určitou úroveň provozu, prováděl Místní národní výbor za pomoci občanů potřebné opravy. Od roku 1950 byla mimo jiné provedena: instalace vodovodu a ústředního topení, splachovací záchody, položení parket, výměna střešní krytiny, generální oprava elektroinstalace, nová fasáda, nové vybavení šaten a tříd. Základní problém, generální oprava celé budovy, byl sice diskutován již v roce 1977, ale jeho řešení se stále odkládalo. Statika stavby se stále zhoršovala a bylo nutné najít rychlé řešení. Předlistopadový režim se ústy jednoho ze svých funkcionářů rozloučil se školou slovy: "...tak ať spadne. Děti budou chodit jinam."

Zastupitelstvo obecního úřadu našlo jinou alternativu. Rozhodlo o generální opravě celého objektu, protože z důvodů snížené bezpečnosti provozu a nedostatečné úrovně hygieny hrozilo zastavení výuky. Byl vypracován statický posudek podle kterého: “...je strop nad jednou třídou v havarijním stavu, část stěn je provlhlá, částí střešní konstrukce do objektu zatéká a rozvody sítí jsou také v havarijním stavu."

Pokud by k zastavení provozu došlo, bylo by nutné žáky umístit do školy v některé z okolních obcí. Bylo uvažováno o Šlapanicích a Tvarožné. Po celé řadě jednáni byly zajištěny finanční prostředky, potřebná povolení a stavební firma. Provoz školy byl po dobu rekonstrukce převeden do náhradních prostor v místní sokolovně.

Generální opravou bylo dosaženo zásadní modernizace s tím, že kromě obvodových zdí zasáhla celou budovu. Dispozičně je objekt řešen tak, že byly vytvořeny dva úplně nezávislé provozy - mateřská škola, situována do přízemí a základní škola, umístěna v patře. Každý z těchto provozů má samostatný vchod. V mateřské škole jsou umístěna dvě oddělení. Každé má svou pracovnu s hernou, šatnu, přípravnu a sociální zařízení - umývárnu a WC. Pracovna je od herny oddělena shrnovací stěnou.

Do základní školy se vchází nově postaveným vstupem utvořeným schodištěm, které vede na mezipodestu. Z tohoto místa je možné vstoupit přímo do l. šatny, nebo v přižení do II. šatny. Ve druhém podlaží jsou umístěny 4 třídy, ředitelna a sociální zařízení - WC zvlášť pro žáky a učitele.

V rámci oprav byla vyměněna okna, do nových podlah zabudováno elektrické vytápění a zhotovena nová fasáda. Dále byly přistavěny sklady, kotelna, čistírna odpadních vod a provedena zásadní úprava okolí školy.

Souběžně s opravou základní školy byla prováděna rekonstrukce budovy mateřské školy, která byla upravena jako školní jídelna a družina. Také zde bylo instalováno elektrické vytápění a kuchyně byla vybavena novým zařízením.

Generální oprava školní budovy probíhala od 25. září 1991 do konce srpna 1992 za celkové náklady 4 890 000 Kč. Prvního září byl slavnostně zahájen nový školní rok.

Věřme, že provedenou rekonstrukcí získala budova školy potřebnou kondici k tomu, aby sloužila ještě mnoho let osvícenému sboru učitelů, kteří dokáží, že pedagogika není profesí, ale posláním a opět jedním ze tří pilířů harmonické obce.

Dnes probíhá výuka podle vzdělávacího programu Základní škola, který usiluje o to, aby žáci v průběhu devítileté školní docházky získali kvalitní základy moderního všeobecného vzdělání. Odpovídá na otázku, co mají žáci poznat z hlavních oblastí lidské kultury a jakými dovednostmi by měli být vybaveni, aby mohli dále pokračovat ve svém vzdělání, dorozumívat se s lidmi, uplatnit se v životě a později tyto vlastnosti předat.

Ve vzdělávací perspektivě programu je osobnost postupně vyzrávajícího mladého člověka, který je schopen samostatně myslet, svobodně a autonomně se rozhodovat, projevovat se jako demokratický občan a jednat v souladu s obecně uznávanými životními a mravními hodnotami.

Počet žáků základní školy od roku 1977 poněkud poklesl a dosahuje za období posledních dvaceti let průměrného počtu 51 žáků ve školním roce. O výuku v současné době pečuje učitelský kolektiv vedený ředitelkou Hedvikou Chaloupkovou a třídními učitelkami Janou Pytelovou a Jaroslavou Špačkovou.

Historie mateřské školy je krátká, ale za dobu svého trvání přesvědčivě potvrdila svoje poslání - připravit naše nejmenší pro vstup do základní školy. Byla otevřena 28. listopadu 1948 ve znárodněné vile Arnošta Pachra, od roku 1955 byla přestěhována do budovy školy, kde jí byly vyhrazeny dvě místnosti a v roce 1959 se na dlouhý čas usadila v nově postavené budově mateřské školy u fotbalového hřiště TJ Sokol. Vzhledem k tomu, že objekt byl postaven v blízkosti potoka, docházelo často k záplavám sklepa spodní vodou. Proto byla vybudována sběrná nádrž s automatickým odčerpáváním a k nastupování vody docházelo pouze pří výpadcích elektrického proudu. Pokud se tak stalo, bylo nutné řešit problém se zajištěním pitné vody.

V roce 1963 byl objekt MS rozšířen o školní zahradu, která umožňovala dětem pobyt venku. V roce 1980 vybudovali na zahradě rodiče a sportovci TJ Sokol sklad hraček. Dětem se tak podstatně rozšířila nabídka činností při pobytu mimo budovu školky.

Původně jednotřídní provoz s průměrným počtem 30 zapsaných žáků, byl v roce 1972 rozšířen na dvě oddělení a do školy začínají docházet také děti z Bedřichovic. O tři roky později byla třída předškolních dětí přemístěna do bývalého ředitelského bytu v základní škole, kde vydržela až do generální opravy v roce 1991. V tomto recese na čas vrátila do budovy ms u hřiště, aby se při zahájení školního roku 1992/93 nastěhovaly obě třídy do nově rekonstruované základní školy.

Život v mateřské škole je rozmanitý a pestrý, děti nejméně jedenkrát měsíčně navštěvují divadlo a koncerty. Je v nich pěstován vztah k umění i ke sportu - pravidelně se účastní sportovních soutěží v gymnastice a atletice. Navštěvují ZOO, cirkus a hospodářství aby se seznámily se životem zvířat v přírodě i mimo ni.

Děti jsou již také vnímány jako dojemná součást mnoha společenských akcí, například na Den matek, na Vánoce, recitují miminkům na Vítání občánků a chodí blahopřát starším spoluobčanům naší obce.

Pedagogičtí pracovníci mateřské školy si kladou za cíl přivést všechny děti do základní školy všestranně připravené nejen po stránce získaných vědomostí, ale usilují především o vypěstování pozitivních vlastností.

O výchovu naší nejmladší generace pečuje v současné době ředitelka mateřské školy Miroslava Lípová a učitelky Jana Lišková a Eva Dosedlová.

Závěrem připojujeme seznam pedagogických pracovníků školy v Podolí:

Správcové a ředitelé základní školy:

František Lorenc 1856-1892
Antonín Lang 1892-1897
Václav Kubica 1897-1901
Alois Hamřík 1901-1909
Alois Vašíček 1909-1934
Jan Sklenář 1934-1947
Jan Putna 1947-1948
Juliána Čermáková 1948-1948
Jindřich Kučera 1948-1968
Danka Pokorná 1968-1969
Zdeňka Podroužková 1969-1974
Květoslava Zemanová 1974-1980
Naděžda Truksová 1980-1983
Ludmila Martincová 1983-1995
Hedvika Chaloupková 1995-dosud

Učitelé a učitelky:

Marie Lázinková, Kateřina Škrochová, Žofie Sísová, František Charvát, Marie Wapinská, Irena Breitová, Marie Sokolová, Václav Hradil, Anastázie Kramářová, Karel Hofmann, Františka Březovská, Milada Venderová-KelIne-rová, Jaroslav Šimíček, Vilém Galle, Jar. Sláma, Vlastimila Boudná, Bohuslav Dostál, Josef Hromek, Vlasta Kristová, Leopold Sádlík, Zdeňka Prokešová-Vyškovská, Kristina Putnová-Čermáková, Karel Kukleta, Karel Seidl, Adolf Dvulit, Jan Putna, Olga Handlová, Věra Kvítková, Milada Vodákova, Josef Fojti, Zdeňka Podhrázská, Jarmila Rektoříková, Alois Novotný, Mojmír Svoboda, František Kavín, Věra čaňková-Haluzická, Františka Sošková, Antonín Bár, Juliána Čermáková, Zdeněk Mikula, Rudolf Páleník, Vlasta Sladká-Krejčová, DobroslavaJarolímová-Šikulová, Vlasta Poulová, Milada Sýkorová, Jaroslav Hloušek, Jan Matula, Aloisie Jánská, Alena Stejskalová, Karel Čapek, Mojmír Hrbatá, Danka Jonáková-Po-korná, Vlasta Frgalová, Zdeňka Svitavská, Jana Svozilová-Bučková, Naděžda Truksová, Věra Tichá, Marie Skalková, Růžena Laienerová, Miroslav Vach, p. Hynek, Miroslava Veverová-Zavřelová, Hedvika Chaloupková, Dana Kociánová, Marcela Vašínová, Jana Pytelová, Ivana Dostálová, Jaroslava Špačková.

Školní družina při ZŠ byla zřízena od roku 1986.

Vychovatelky:
Magda Pokorná, Libuše Vlachová, Dana Tomancová, Milena Dostálová, Zdeňka Pražáková.

Katolickému náboženství vyučovali:
Antonín Dapetčský, František Franke, N. Škarda, Josef Kotulan, František Kotulan, Václav Kříž, Ign. Polzer, František Marek, Josef Muller, N. Škareda, N. Viktorin, M. Votava, J. Bekárek, Josef Solil, František Vokroly, Tomáš Kříž, František Novák, Vincenc Vzácný, L. Kolář, Jan Koutný, František Svoboda, Josef Ambrož, Josef Čacká, Vincenc Šťastný, Maxmilián z Mayerů, Em. Weinbrenner, Karel Derka, Jakub Hoder, Eng. Ostatek, Josef Svoboda, Alfred Vaňátko, AI. Konečný, N. Pávek, Ludvík Kodar, Tomáš Babica, Josef Cejpek, Richard Svoboda, Josef Hudec, František Laštovička, Josef Blažek, František Klempa, František Brunclík, VI. Novotný, Josef Románek, Josef Vlček, Karel Mostek, Vít Severa, Pavel Dokládal, Kateřina Staňková - katecheta, JUDr. Dana Pastyříková-Klanicová, Luboš Klanica, Michaela Vojtíškova, Zdeňka Bočková, Hana Vojtíšková.

Československému náboženství vyučovali:
František Kauer, Eman. Koktavý, Ladislav Bohuslav, Leo Tkaný, František Hloušek, Bern. Novák, And. Grydil, František Touš, František Král, Antonín Zeman, Vlád. Doubek, Eva Exierová.

Ženským ručním pracím vyučovaly:
Marie Vorlová, M. Hladká, Růžena Hormannová-Adámková, Štěpánka Felc-manová, Otylie Burešová, Antonie Bartlová, Ludmila Drbalova, Růžena Kalá-bová-Kyliánová, Jindra Wanieková-Kučerová, Vlasta Jamborová.

Základní umělecká škola (dříve Lidová škola umění) od roku 1992/93 detašované pracoviště v ZŠ Podolí, učitelé p. Tioka, Gašpar, Rychlík.

Pedagogické pracovnice mateřské školy:
Sylvie Ježková, pí. Vápeníková, Jindra Hrubá, Božena Šimončíková, Eliška Vránková, Anna Vojáčkova, Marie Peťková, Eva Urbaníková, Miroslava Lípová, Eva Zouharová, Libuše Tománková, Jaroslava Hobíková, Jana Lišková, Hana Richterová a Eva Dosedlová.