Partnerské obce

Ay sur Moselle

Ay sur Moselle leží ve správní oblasti Mosely, severně od města Metz. První zmínka o Ay jako „Ayest“ se objevila ve středověku. Vesnice však existovala již v římském období. Název Ay znamená hráz, která byla vystavěna na břehu řeky Mosel a měla chránit vesnici před velkou vodou. Obec byla několikrát vypálena. Nejdříve v roce 1493 lucemburským rychtářem Bernardem a pak v roce 1636  v době vlády Ludvíka XIII. ve Francii a Ferdinanda II. v Německu zplundrovali chorvatští žoldáci celé okolí. 2. června 1636 pustošili také Ay. Sedm  sedláků nalezlo úkryt v  kostelní věži, kde se jim povedlo odrazit útoky žoldáků, kteří se nakonec stáhli z vesnice.

V roce 1870, po porážce Francie Pruskou armádou a následným anektováním Alsaska a východní části Lotrinska, se stává součástí Německého císařství a to až do roku 1918. V letech 1915 – 1918 a 1940 – 1944 se jmenovala  ''Aich an der Mosel''. Po osvobození 16. listopadu 1944 se jí  vrátil francouzský název.

V současné době Ay má kolem 1545 obyvatel. V roce 1936 měla „pouhých“ 573 registrovaných obyvatel  a katastr obce je 469 hektarů.

Starostkou obce je paní Catherine Lapoirie. Na náměstí nachází radnice a kostel sv. Bartoloměje. Nedaleko najdeme školku i základní školu, kterou děti navštěvují do 5. třídy. Děti tu mají i mnoho mimoškolních aktivit, které se většinou odehrávají v MJC, kde děti sportují, nebo chodí do výtvarných kroužků. V obci působí 14 spolků volnočasových aktivit a sportu. Fotbalový klub má dvě fotbalová hřiště – travnaté a břidlicové, na kterých hraje celkem 10 družstev různých věkových kategorií. Tenisový klub má k dispozici 4 venkovní kurty a jednu krytou halu. Klub pétanque se stará o 6 venkovních a 5 vnitřních drah na ve Francii oblíbený sport. K dalším spolkům patří Judo klub, cyklistický klub, klub rybářů, klub důchodců a klub přátel hudby, dobrovolní hasiči.

V roce 1992 navázala Ay sur Moselle oficiální partnerství s Podolím. První setkání  se uskutečnilo v březnu 1993 v Ay  a druhé pak v dubnu 1994 v Podolí. Od této doby proběhla celá řada výměnných návštěv.

https://www.aysurmoselle.fr/

Kuchyňa

Kuchyňa se nachází v okrese Malacky v jižní části Záhoří, v Záhorské nížině a patří k nejstarším obcím této oblasti. Obcí protéká potok Malina. Nad obcí se rozprostírají hluboké lesy Malých Karpat, kde převládá listnatý porost, jako dub, buk, ale i habr. Místy roste i smrk. Pod obcí je druhé pásmo borových lesů, v kterých převládají jehličnaté borovicové porosty. Při pohledu na Kuchyň od železnice vidíme v pozadí pohoří – vrch Vysoká – 754m nad mořem, který je často cílem turistů.

Obec má výhodnou geografickou polohu, dobré autobusové i vlakové spojení na Malacky a Bratislavu. Malacky jsou vzdálené 18 km, Bratislava 43 km. Z Lozorna a Malacek se dostaneme na dálnici Brno – Bratislava.

Střed obce leží v nadmořské výšce 252m, rozkládá na rozloze 5435 ha a má 1595 obyvatel.  Starostou obce je pan Robert Bujna.

V katastrálním území obce se nachází dvě vodní nádrže - Vývrat a vodní nádrž Kuchyňa. V okolí vodných nádrží jsou vybudovány zahrádkářské  a chatové osady. Vodní nádrže jsou využívány hlavně přes letní sezónu, kdy jsou cílem rodinných výletů a rájem rybářů.

Území Podhůří leželo v tzv. „konfiliu“.Bylo to hraniční území, velmi pusté a divoké, nacházelo se mezi dvěma královstvími – uherským a českým. Byli zde jen strážné družiny, které bránili vstupu cizích vojsk na území uherského státu. Protože bylo toto území velmi rozsáhlé, začali jej uherští panovníci parcelovat a dávat svým věrným vazalům na osídlení a obdělávání. Tak v roce 1206 daroval král Ondrej II. svému věrnému  vazalu grófu Alexandrovi z rodu Hont Pázman území Plaveckého Štvrtka i s trhovým právem a mýtem. V listině, která vyznačuje hranice tohoto panství, se poprvé vyskytuje i název obce, která se v ní nazývá CUHNAMEZEI...

V listině se píše: ...pertinet usgue locum nomine CUHNAMEZEI... (sahá až k místu nazvanému CUHNAMEZEI).

První osadníci byli pravděpodobně dřevorubci, kteří mýtili lesy, aby získali půdu na obdělávání. Potom uhlíři, kteří pálili dřevěné uhlí. Usadili se tu také lovecké družiny, které lovili zvěř a zpracovávali kůže.

Osadníkům se tu zřejmě nevedlo zle, protože když uherský král sv. Ladislav vydal nařízení, že asi 10 dědin musí postavit vlastní kostelík, postavili ho i v Kuchyni. Byl zasvěcený sv. Mikulášovi.

http://www.obeckuchyna.sk